ProZ.com translation contests »
2014 annual ProZ.com translation contest: "Celebrations" » Czech to English » Entry by Petra108


Source text in Czech

Translation by Petra108 (#18538)

Na nádraží jsem si koupil lístek do La Spezia. Konečně jsem vnímal, že jsem v Itálii. Cítil jsem se pevný a jistý. Recepční měl pravdu: „Taková noc…“

V La Spezia nebylo příliš o čem rozhodovat. Před nádražím rostl vysoký plot ze zaprášených keřů a dole pod ním supěl přístav, který jako velryba občas vydechl gejzír pachů, hulákání a rezavého skřípotu. Korsika se mi proměnila v ušmudlanou, neodeslanou pohlednici. Ostatně, cíle bylo dosaženo, či spíše se mi sám od sebe zjevil, a nechtěl jsem se už dál rozmělňovat v dalších sebepitváních, otevřel jsem všechna okna své zatuchlé pevnosti a nechal proudit čerstvý vzduch, nač mu tedy stát v cestě a znovu se v kruhu honit za svým vlastním stínem?

Vrátil jsem se k pokladně a zeptal se na nejbližší vlak do nějakého velkého města.

„Za patnáct minut do Benátek, za čtyřicet do Říma,“ ozvalo se za okýnkem.

Vydal jsem se do Benátek.

Byl jsem v tom městě už jako malé dítě s rodiči a s bratrem, ale nic jsem si z toho nepamatoval. Snad jen holuby. Měl jsem o něm vzrušující fantazie, ve kterých se mísila mlha a ostré slunce, slaný vzduch a těžká zamotaná tajemství. Rozmazané siluety Giacoma Casanovy, Lorenza da Ponte a Antonia Vivaldiho. Ještě rozmazanější postavy dóžecích udavačů, hbitých gondoliérů a karnevalových masek. Pach ryb a soumraků ve vlhkém městě. Jak jsem se přesdvědčil, nebyl jsem daleko od pravdy, ale netušil jsem, jak mě to město sevře. Uchopí a nepustí.

Na nádraží Santa Lucia jsem vyskočil z vlaku, a když jsem vyšel z budovy, jenom jsem zasténal. Přede mnou bez varování vybuchl ohňostroj překrásného města. Bylo jedenáct hodin v noci. To město mi kynulo na pozdrav, Canal Grande jako by vrtěl hlavou, že to tak dlouho trvalo, a vlevo už mne vybízel Ponte degli Scalzi, abych jen vstoupil, že je vše připraveno. Musel jsem si sednout na schody a počkat, až se mi zklidní tep a budu se moci nadechnout.

Zůstal jsem v tom městě tři dny. A bylo lhostejné, jestli jsem byl nahý, nebo mi Benátky vtiskly na obličej jednu ze svých šalivých masek. Byl jsem šťastný. Byl jsem zamilovaný.

Zamiloval jsem se do města. Nebudu a nechci popisovat tyto tři dny. Byla to opojná svatební noc. Na náměstí San Marco jsem se napil moře a nechal se vést…
I bought my ticket to La Spezia on the train station. Finally I felt the sense of Italy. I was sure and definite. The receptionist was right when saying: "What a night..."

There was not much to think about in La Spezia. The tall dusty bush fence was growing in front of the train station and down under it the port was wheezing sometimes exhaled a geyser of smell, bawl and rusty creaking like a whale. Corsica has changed into a grubby unsent postcard. Anyway, the goal was reached, or more it came to me just from it´s own, as I didn´t want to keep on milling in other self-dissection I opened all the windows of my stale fort and let the fresh air flow. Why should I stand in it´s way and again chase my own shadow in a circle?

I returned to the cashdesk and I asked for the first train to some big city.

"In fifteen minutes to Venice, in fourty to Rome," the voice behind a window replied.

I set off to Venice.

I have been to this city as a small child with my parents and brother, but recalled no memories for that. Maybe pigeons. I have had exciting phantasy about it showing me the mixture of fog and scathing sunshine, salty air and heavy hidden secrets. Blurred silouettes of Giacomo Casanova, Lorenzo da Ponte and Antonio Vivaldi. Even more blurred figures of doge denunciator, fleet gondolier and carnival masks. The smell of fish and vesper in a damp city. As I recognized, I was not far from the truth, but I had no idea about how much the city will grasp me. Get and never let go.

I jumped out of the train on the train station in Santa Lucia and when I left the building, I just groaned. Without any warning a great firework of a beautiful city started just in front of me. It was eleven evening. The city was greeting me, Canal Grande was just like shake it´s head as a sing of my late arrival and Ponte degli Scalzi on the left side was inviting me to enter, saying everything was ready. I had to sit on the stairs and wait till my pulse calmed down and I could inhale again.

I stayed in the city for three days. And it didn´t matter if I was naked or Venice just gave me one of it´s delusional masks. I was happy. I was in love.

I fell in love with the city. I won´t describe these three days. It was intoxicating Wedding Night. I took a sip of the sea on the San Marco Square and I let the lead...


Discuss this entry