Eroticism has this in common with an addictive drug: that there is a coercive element to its pleasure with which part of us is in complicity, and part not. Thus ever since time began men have been trying to enjoy eroticism without being destroyed by it. Societies, religions can be defined in the way they deal with this conundrum. Polygamy, monogamy with repression, monogamy with affairs, monogamy with prostitutes, serial monogamy. Not to mention individual solutions of great ingenuity, or desperation: Victor Hugo with the door knocked through the wall of his office, to let in a girl each afternoon. Auden's flair for finding call-boys in every town. Picasso who simply refused when wife and mistress demanded he choose between them. Then there is always the hair-shirt of course. But perhaps the thing to remember when you wake up with a life full of fresh paint and tortuous complications is that eroticism wasn't invented for you, nor merely for the survival of the species perhaps, but for a divinity's entertainment. Nothing generates so many opportunities for titillation and schadenfreude as eroticism. Which is why it lies at the centre of so much narrative. How the gods thronged the balconies of heaven to see the consequences of Helen's betrayal! And your friends are watching too. Your antics have put the shine on many a late-night conversation.
On the borders between mythology and history, that wily survivor Odysseus was the first who learnt to trick the gods. And perhaps his smartest trick of all was that of lashing himself to the mast before the Sirens came in earshot. There are those of course who are happy to stand at the railings, even scan the horizon. Otherwise, choose your mast, find the ropes that suit you: sport, workaholism, celibacy with prayerbook and bell... But the kindest and toughest ropes of all are probably to be found in some suburban semi-detached with rowdy children and a woman who never allows the dust to settle for too long.
| V jedné věci se erotika podobá návykovým drogám. Potěšení z ní předchází jistá nutnost, která u části z nás nese svůj díl viny a u druhé části nikoliv. Proto se muži odedávna snaží vychutnávat si erotiku tak, aniž by se tím ničili. Lidská společenství, náboženství lze definovat podle toho, jak se s tímto hlavolamem vypořádávají. Polygamie, monogamie s přemáháním, monogamie s pletkami, monogamie s prostitutkami, monogamie v řadě po sobě. A to nemluvíme o osobních přístupech, ryze osobitých, jindy i zoufalých: Victor Hugo se svými dveřmi probouranými ve zdi kanceláře, jimiž mohla každé odpoledne vstoupit dívka. Audenova záliba vyhledávat si ve všech městech prostituty. Picasso, který jednoduše odmítl, když manželka a milenka žádaly, aby si mezi nimi vybral. Samozřejmě se vždy nabízí i žíněné roucho. Nicméně když se probouzíte do života plného čerstvosti a spletitých problémů, neměli byste zapomínat na to, že erotika nebyla vymyšlena pro vás ani snad pro zajištění přežití druhů, ale pro zábavu božstev. Nic jiného nevyvolává tolik příležitostí k dráždění a škodolibosti jako erotika. Také je proto ústředním bodem mnoha příběhů. Jak se bohové tlačili na nebeských balkonech, když chtěli vidět, co způsobila Helenina zrada! Vaši přátelé se také dívají. Vaše dovádění přiláká pozornost k mnohé noční konverzaci.
Kdesi na pomezí mytologie a historie se dozvídáme o onom mazaném přeživším Odysseovi, který se jako první naučil přelstít bohy. Asi největší ze všech jeho lstí bylo, když se nechal připoutat ke stěžni, než se Sirény dostaly na doslech blízko. Samozřejmě se najdou tací, kterým stačí postávat u zábradlí nebo jen sledovat horizont. Pokud k nim nepatříte, vyberte si svůj stěžeň a najděte si lana, která vám budou vhod: sport, workoholismus, celibát s modlitební knížkou a zvonem… Nejkrásnější a nejpevnější lana ze všech se ale nejspíš nacházejí v jakémsi paneláku na předměstí, se zdivočelými dětmi a ženou, která nikdy dlouho nevydrží nevířit vzduch. |