Who cast that first fateful tomato that started the La Tomatina revolution? The reality is no one knows. Maybe it was an anti-Franco rebellion, or a carnival that got out of hand. According to the most popular version of the story, during the 1945 festival of Los Gigantes (a giant paper mâché puppet parade), locals were looking to stage a brawl to get some attention. They happened upon a vegetable cart nearby and started hurling ripe tomatoes. Innocent onlookers got involved until the scene escalated into a massive melee of flying fruit. The instigators had to repay the tomato vendors, but that didn't stop the recurrence of more tomato fights—and the birth of a new tradition.
Fearful of an unruly escalation, authorities enacted, relaxed, and then reinstated a series of bans in the 1950s. In 1951, locals who defied the law were imprisoned until public outcry called for their release. The most famous effrontery to the tomato bans happened in 1957 when proponents held a mock tomato funeral complete with a coffin and procession. After 1957, the local government decided to roll with the punches, set a few rules in place, and embraced the wacky tradition.
Though the tomatoes take center stage, a week of festivities lead up to the final showdown. It's a celebration of Buñol's patron saints, the Virgin Mary and St. Louis Bertrand, with street parades, music, and fireworks in joyous Spanish fashion. To build up your strength for the impending brawl, an epic paella is served on the eve of the battle, showcasing an iconic Valencian dish of rice, seafood, saffron, and olive oil.
Today, this unfettered festival has some measure of order. Organizers have gone so far as to cultivate a special variety of unpalatable tomatoes just for the annual event. Festivities kick off around 10 a.m. when participants race to grab a ham fixed atop a greasy pole. Onlookers hose the scramblers with water while singing and dancing in the streets. When the church bell strikes noon, trucks packed with tomatoes roll into town, while chants of "To-ma-te, to-ma-te!" reach a crescendo.
Then, with the firing of a water cannon, the main event begins. That's the green light for crushing and launching tomatoes in all-out attacks against fellow participants. Long distance tomato lobbers, point-blank assassins, and medium range hook shots. Whatever your technique, by the time it's over, you will look (and feel) quite different. Nearly an hour later, tomato-soaked bombers are left to play in a sea of squishy street salsa with little left resembling a tomato to be found. A second cannon shot signals the end of the battle. | Kdo vrhnul to první osudné rajče, které počalo revoluci La Tomatina? To ve skutečnosti nikdo neví. Možná to byla rebelie proti Frankovi, nebo karneval, který se vymkl z ruky. Podle nejpopulárnější verze této historky, roku 1945, během festivalu Los Gigantes, přehlídky obrovských papírových loutek, měli místní obyvatelé v úmyslu získat trochu pozornosti zinscenováním potyčky. Náhodou poblíž narazili na vozík se zeleninou a začali házet zralá rajčata. Přidali se k nim náhodní přihlížející, až situace vyústila v obrovskou změť létajících rajčat. Iniciátoři museli obchodníkům s rajčaty zaplatit, to je však neodradilo od pořádání opakovaných rajčatových bitev – a tím od zrození nové tradice. V 50. letech vládní činitelé, obávající se nezvladatelného vyhrocení situace, schválili, uvolnili, a pak opět zavedli řadu zákazů. V roce 1951 byli místní, kteří se vzepřeli tomuto zákonu, uvězněni. Až bouřlivý protest veřejnosti vyvolal jejich propuštění. Nejznámnější nestoudnost proti rajčatovému zákazu se stala roku 1957, kdy zastánci uspořádali hraný rajčatový pohřeb, se vším všudy - s rakví a procesím. Po roce 1957 se místní správa rozhodla poddat nátlaku, ustanovila několik pravidel a přijala tuto potrhlou tradici. Ačkoliv jsou středem pozornosti rajta, závěrečnému utkání předchází celý týden slavností. Je to oslava svatých města Buñol, svaté Marie a svatého Jiřího Bertranda, s pouličními průvody, hudbou a ohňostroji v radostném španělském stylu. Za účelem posílení se na nadcházející potyčku se v předvečer bitvy podává impozantní paella, ukázka toho věhlasného valencijského pokrmu z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. Dnes má tento nespoutaný festival jistý řád. Organizátoři zašli tak daleko, že vypěstovali speciální druh nepoživatelných rajčat jen pro tuto každoroční událost. Slavnosti bývají zahájeny kolem desáté hodiny ranní, kdy všichni účastníci závodí, snažíce se popadnout šunku upevněnou na vrchu umaštěného sloupu. Přihlížející stříkají po rvoucím se davu hadicí, přičemž zpívají a tancují v ulicích. Když kostelní zvony odbijí poledne, přivalí se do města kamióny plné rajčat, zatímco skandování „To-ma-te, to-ma-te” nabírá na intenzitě. Poté výstřel z vodního děla zahájí hlavní událost. To je zelená pro rozmačkání rajčat a zahájení jejich palby po spoluúčastnících s nasazením veškerých sil. Dálkové lobované hody, atentáty z bezprostřední blízkosti, hákové hody středního doletu - jakoukoliv techniku použijete, když je po všem, budete vypadat (a cítit se) zcela odlišně. Skoro o hodinu později jsou rajčaty nasáklí útočníci ponecháni hrátkám v moři rozměklé pouliční salsy, kde se dá nalézt jen máloco připomínající rajče. Druhý výstřel z kanonu signalizuje konec bitvy. |