Na nádraží jsem si koupil lístek do La Spezia. Konečně jsem vnímal, že jsem v Itálii. Cítil jsem se pevný a jistý. Recepční měl pravdu: „Taková noc…“
V La Spezia nebylo příliš o čem rozhodovat. Před nádražím rostl vysoký plot ze zaprášených keřů a dole pod ním supěl přístav, který jako velryba občas vydechl gejzír pachů, hulákání a rezavého skřípotu. Korsika se mi proměnila v ušmudlanou, neodeslanou pohlednici. Ostatně, cíle bylo dosaženo, či spíše se mi sám od sebe zjevil, a nechtěl jsem se už dál rozmělňovat v dalších sebepitváních, otevřel jsem všechna okna své zatuchlé pevnosti a nechal proudit čerstvý vzduch, nač mu tedy stát v cestě a znovu se v kruhu honit za svým vlastním stínem?
Vrátil jsem se k pokladně a zeptal se na nejbližší vlak do nějakého velkého města.
„Za patnáct minut do Benátek, za čtyřicet do Říma,“ ozvalo se za okýnkem.
Vydal jsem se do Benátek.
Byl jsem v tom městě už jako malé dítě s rodiči a s bratrem, ale nic jsem si z toho nepamatoval. Snad jen holuby. Měl jsem o něm vzrušující fantazie, ve kterých se mísila mlha a ostré slunce, slaný vzduch a těžká zamotaná tajemství. Rozmazané siluety Giacoma Casanovy, Lorenza da Ponte a Antonia Vivaldiho. Ještě rozmazanější postavy dóžecích udavačů, hbitých gondoliérů a karnevalových masek. Pach ryb a soumraků ve vlhkém městě. Jak jsem se přesdvědčil, nebyl jsem daleko od pravdy, ale netušil jsem, jak mě to město sevře. Uchopí a nepustí.
Na nádraží Santa Lucia jsem vyskočil z vlaku, a když jsem vyšel z budovy, jenom jsem zasténal. Přede mnou bez varování vybuchl ohňostroj překrásného města. Bylo jedenáct hodin v noci. To město mi kynulo na pozdrav, Canal Grande jako by vrtěl hlavou, že to tak dlouho trvalo, a vlevo už mne vybízel Ponte degli Scalzi, abych jen vstoupil, že je vše připraveno. Musel jsem si sednout na schody a počkat, až se mi zklidní tep a budu se moci nadechnout.
Zůstal jsem v tom městě tři dny. A bylo lhostejné, jestli jsem byl nahý, nebo mi Benátky vtiskly na obličej jednu ze svých šalivých masek. Byl jsem šťastný. Byl jsem zamilovaný.
Zamiloval jsem se do města. Nebudu a nechci popisovat tyto tři dny. Byla to opojná svatební noc. Na náměstí San Marco jsem se napil moře a nechal se vést… | En la estación compré un boleto a La Spezia. Finalmente sentí que estaba en Italia. Me sentía fuerte y confiado. El empleado tenía razón: "Esa noche ..." En La Spezia no era demasiado por lo que decidir. La estación creció cerca alta de arbustos polvorientos y bajo él jadeando puerto, como una ballena en ocasiones sopló géiser olores, gritos y chillidos oxidado. Córcega mí en una postal sin enviar lúgubre. De hecho, se han alcanzado los objetivos, o más bien me parecía por sí mismo, y no me han seguido libras otro sebepitváních, abrí todas las ventanas de su fuerza a rancio y dejar que el flujo de aire fresco, por qué así se interponga en el camino, y de nuevo en el ring persiguiendo su propia sombra? Volví a la cajera y le pedí al tren más cercana a una gran ciudad. "Quince minutos a Venecia para cuarenta a Roma", dijo una voz detrás de la ventana. Fui a Venecia. Yo estaba en esa ciudad como un niño pequeño con mis padres y mi hermano, pero no me acuerdo de ella. Tal vez sólo las palomas. Tuve la fantasía acerca emocionante en la que la niebla mezclada y el sol brillante, el aire salado y el misterio enredado pesado. Siluetas borrosas de Giacomo Casanova, Lorenzo da Ponte y Antonio Vivaldi. No borrosa figuras informadores Ducal, gondoleros ágiles y máscaras de carnaval. El olor a pescado y el atardecer en la ciudad húmeda. Como he přesdvědčil, no estaba lejos de la verdad, pero no tenía ni idea de lo que estaba agarrando la ciudad. Grip y dejar ir. En la estación de tren de Santa Lucia, salté del tren, y cuando salí del edificio, me quejé. Delante de mí sin aviso explotado fuegos artificiales maravillosa ciudad. Eran las once de la noche. Esa ciudad me sometió a prueba el saludo, Canal Grande, sacudiendo la cabeza como si se tardó tanto tiempo, y él me dejó alentado Ponte degli Scalzi, que acaba de entrar en que todo está listo. Tuve que sentarme en las escaleras y esperar hasta que se calme me golpearon y me puedo respirar. Me quedé en esa ciudad durante tres días. Y no importa si estaba desnudo, o Venecia impresa en mi cara una de sus máscaras šalivých. Yo estaba feliz. Yo estaba enamorado. Me enamoré de la ciudad. Yo no, y no voy a describir estos tres días. Fue una embriagadora noche de bodas. La Piazza San Marco, bebí el mar y dejar que el plomo ... |